Pizzu nevozíme, i když si to lidé někdy kvůli krabičkám myslí.


Martine, Zdeňku, v UOL pracujete jako kurýři. Co všechno vaše práce obnáší?

Každý den dostaneme vytisknuté trasy, ve kterých jsou zaznamenané pravidelné svozy, i ty mimořádné. Prahu máme rozdělenou a pravidelně se střídáme, aby to bylo zajímavější. Naším hlavním úkolem je převzít od klientů doklady a bezpečně doručit na centrálu.

Jak se teď po Praze jezdí?

Donedávna ještě opravdu dobře, Praha byla celkem prázdná. Teď už toho jezdí o poznání víc. Prohlášení máme pořád s sebou, ale stavěli nás jenom jednou. Nikdo to moc neřeší, zvlášť u služebních aut.

Jak jste se k práci u nás dostali a jak dlouho už pro vlastně jezdíte?

Martin: No já už 11 let. Vezl jsem do UOL zásilku jako kurýr přepravní společnosti a Jana se mě zeptala, zda bych nechtěl jezdit pro ně, že mi dá lepší podmínky. Tak jsem řekl, proč ne, a od té doby jsem tady.

Zdeněk: Já jsem tu už 5 let. My jsme s Martinem 20 let kámoši. Dělal jsem smluvní přepravu. Když v UOL potřebovali dalšího řidiče, Martin mi zavolal, zda bych mohl pomoci. No a už jsem tu zůstal.

Jakým autem doklady svážíte a jak ho jako profesionální řidiči hodnotíte?

Martin: Já už mám třetí generaci SMARTa. To už je mnohem bezpečnější a celkově pohodovější auto. Ta první generace se ještě nedala považovat za auto, to byla spíš taková nebezpečná plechovka na kolech.

Zdeněk: Jo, ta první generace měla vzadu větší kola než vepředu, jako traktor. Teď už se taky cítím bezpečněji. V Praze má SMART velkou výhodu při parkování. Policajti to docela tolerují. Pokutu jsem dostal asi jenom 2x a to jenom 200 kč. Tak málo jsem s jiným autem nikdy nedostal. Asi mě politovali, že mám pidi autíčko.

Kolik kilometrů denně zhruba najezdíte a kolik zásilek stihnete vyzvednout?

Najezdíme denně skoro 200 km. Těžko říct, jestli v Česku někdo najezdí se SMARTem víc než my 

Nové SMARTy už jsou jenom elektrické. Jaký máte názor na elektrický auta?

Zdeněk: Mám benzínové auto a do elektriky bych nikdy nešel. Já už to s benzínem nějak dožiju.

Martin: Pro firmu to ale může být dobrý. Teď je ekologie v módě.

Jak vypadá vaše typická zastávka u klienta? Vyzvednete jenom rychle doklady nebo řešíte i jiné požadavky?

Martin: Někteří klienti jenom předají doklady, ale řada z nich si s námi i ráda popovídá. A některým ty doklady pomalu pomáháme hledat  Udržujeme tak dobré vztahy s klienty a občas předáme třeba vzkazy.

Co máte na své práci nejraději?

Martin: Nemohl bych mít sedavé zaměstnání. Baví mě být v pohybu. Nic tu není monotónní, i trasy se mění. Každý zákazník má jiné záliby, tak se člověk leccos dozví a zpříjemní si den.

Zdeněk: 

Vidím to stejně. Každý den je jiný. Dříve jsem dělal v hotelu, kde člověk pořád čekal, než na něho přijde řada a někoho poveze. To bylo naprosto ubíjející, neskutečně se mi vlekl čas. V UOL je hned večer.

A co je naopak nejtěžší?


Martin: 

V běžném provozu asi ty kolony. Někdy je nepříjemné, když je klient naštvaný a rozhodne si na tebe vylít vztek. To je ale naštěstí málokdy. Člověk si to nesmí brát osobně.

Zdeněk: Souhlas.

Máte nějakou zajímavou historku? Neotevřela vám třeba někdy dáma v prádle?

Martin: Tak to se stává, ale tím to taky končí.  Lidé si taky často myslí, že vezeme pizzu, když vidí naše krabice na doklady. 

Zdeněk: Nebo nám řeknou, proč s tím jedeme do myčky, že se SMARTem se chodí do čistírny.

Dokáže vás na silnici ještě něco překvapit nebo vytočit?

Páni v kloboucích a dámy, které jedou 30, když člověk opravdu spěchá. Většina nehod je kvůli lidem, kteří jezdí pomalu.

Najezdíš toho opravdu hodně. Vzpomeneš si na nějakou krizovou situaci?

Zdeněk: Pár ťukanců jsme měli a naštěstí nic vážného. Měl bych to zaklepat. Spíš je to horší s hysterickými lidmi, kteří neumí řídit a myslí si, že je ostatní omezují.

Martin: Jel jsem v jednosměrce a jeden pán do mě nacouval. Trval na tom, že zavoláme policajty. Když přijeli, řekl jim, že jsem to do něj napálil já. To jsem se vážně musel držet.

Jak zvládáte současná opatření ohledně koronavirové situace? Jak ovlivňují vaši práci?

Zdeněk: Tak ze začátku jsme se báli, to klidně přiznám. Teďka už je to v pohodě. Nic extra mi nechybí, snad jen, že se člověk nemá jak důstojně najíst. Jíst v autě je nic moc.

Martin: Mám to úplně stejně, vadí mi jen respirátor a nemožnost se normálně naobědvat.

Co děláte ve volném čase? Jak nejraději relaxujete?

Martin: Já mám dvě malé děti, takže o zábavu mám postaráno. Ale jednu vášeň mám: moji motorku Triumph Tiger. Na té si dokonale vyčistím hlavu. Denně najedu z práce a do práce 70 km a když je hezky, volím delší trasu.

Zdeněk: Já jezdím na ryby a chodíme s chlapama s detektory kovu. Našel jsem třeba švédský stříbrňák nebo dělostřelecký knoflík. Líbí se mi, že ty předměty mají v sobě kus historie. Vždycky si říkám, kdo ho asi nosil. Taky mám psa, kterého jsem našel u klienta a rád si vyrazím na chatu.





Chci dostávat
novinky mailem
Co o nás říkají naši klienti

Náš blog
Daňový poradce musí být tak trochu blázen.
Jana Jáčová
majitelka UOL